(což je zkratka od SOFT+HARD). Dodnes jsem přesvědčen, že se v tehdejším Československu nic lepšího na poli 8mi bitů sehnat nedalo (ZX Spectrum SORDíkovi sahalo asi tak po kotníky a SHARP MZ820 spolu s oběma Atari asi tak po ramena).
Kdysi dávno, když jsem si na sebe začal vydělávat sám, jsem si koupil z druhé ruky svůj první osobní osmibitový počítač. Byl jím SORD M.5 od japonské firmy (což je zkratka od SOFT+HARD). Dodnes jsem přesvědčen, že se v tehdejším Československu nic lepšího na poli 8mi bitů sehnat nedalo (ZX Spectrum SORDíkovi sahalo asi tak po kotníky a SHARP MZ820 spolu s oběma Atari asi tak po ramena).
Na tomto počítači jsem se spolu se svým týmovým kolegou, kterým byl Luděk Zimmermann (tým=LZR Soft), doslova vyřádili. Napsali jsme spoustu jednoduchých prográmků jak v rodném jazyce SORDa (což byl BASIC ve třech verzích - I G a F), tak v assembleru (Zilog Z80) a samozřejmě máme za sebou i pár větších projektů. Na vrcholu slávy jsem pro SORDa napsal operační systém pro práci s disketovou mechanikou (vyšel jsem z toho, co začal Robert Hernady). Tímto bylo možné v BASICu-F a v emulátoru MSX používat disketovou mechaniku místo kazety (kazety bylo možné používat samozřejmě taky). A samozřejmě jsme měli i svou CP/M. SORD byl sice od výrobce vybaven možností používat FD mechaniku, ale tato byla nesehnatelná a strašně složitá, protože byla autonomním zařízením nezávislým na ostatním hardware. Z dnešního pohledu je to přirovnatelné k SCSI zařízení - představte si ZIPku na 360 KB připojitelnou přes COM ...
Co na SORDu dodnes oceňuji a co mi v PC stále zoufale chybí, je jeho BIOS (tehdy jsme mu říkali Monitor ROM). Každý, kdo trochu zná DOS ví, že rezidentní programy lze odinstalovat pouze v opačném pořadí, než v jakém byly nainstalovány. A při tom by stačilo mít pro obsluhu interuptu podobnou tabulku, jakou měl SORD a tento problém by zmizel (každý proces by ukazoval na sebe a na svého následníka - při odinstalování by pak pouze přendal ukazatel na následníka do svého předchůdce namísto sebe). Dál mi v PC chybí sprajty, což byl geniální vynález (objekty nezávislé na tom, co se dělo se zbytkem obrazu - dnes se tak u některých videokaret řeší myší kurzor). Vůbec práce s obrazovkou byla velmi dobře propracovaná. Jen pro srovnání: počítače MSX byly po hardwareové stránce vybaveny velmi podobně jako SORD (dokonce se říkalo, že SORD M.5 je "betaverze" MSXu). Zatím co na MSXu se dalo v jeden okamžik pracovat pouze s jednou obrazovkou, na SORDu měl člověk k dispozici obrazovky dostupné horkými klávesami dvě a dalších 30 měl dostupných příkazem (k přepnutí došlo po potvrzení příkazu obrazovka číslo). BIOS pro MSX měl 32 KB a napsal ho Microsoft, BIOS pro SORDa měl 4 KB (+20 KB BASIC) a nenapsal ho Microsoft.
Bohužel, 8mi bitové počítače odvál čas a tak SORD skončil (v roce 1992) ve sklepě a nic nenasvědčuje, že by se kdy dočkal reinkarnace. Nevím totiž o tom, že by existoval emulátor SORDa pro PC a ani nevím, že by šlo nějak rozumně (=snadno) přetahat data ze SORDa do PC.
Kdysi jsem měl představu, že SORDa dostanou na hraní děti (až nějaké budu mít), aby neničily tatínkovo pécéčko. To jsem se ale přepočítal. Synovi ve třech letech nebyla dost dobrá 486/DX4 na 100 MHz!