Pětkova mystická cesta do pravěku

[strana 1] [strana 2] [strana 3]

Windows v 2.03

Instalaci a vyzkoušení Windows v 2.03 jsem provedl navlas stejně, jako u předchozí verze, jak jsem popsal v předchozím článku (opět stačilo instalátor obalamutit příkazem SUBST). Tentokrát již však fungovala i myš PS/2, a to jak v emulátoru, tak i "na živo".

Okna

Windows ve verzi 2 z roku 1987, už se více-méně podobají tomu, s čím se setkáváme i dnes. Aplikace už jsou v opravdových, volně přesouvatelných oknech s možností měnit oba jejich rozměry. Přihlédneme-li ke skutečnosti, že již verze 1.0 nesla název Windows, pak nelze než konstatovat, že si jej zas až tak úplně nezasloužila, protože bylo možné aplikace rozmisťovat pouze nad sebe.

Windows v 2.03 (640x480)

Z obrázku je patrné, že tento vzhled "oknům" vydržel až do jejich poslední 16ti bitové verze, tj. Windows 3.11 (existenci Windows 3.20 stále považuji jen za mýtus).

A spolu s "pravými" okny se narodily i první nešvary, které Windows doposud neopustily. Jedním z nich jsou okna, u nichž nelze měnit velikost (zde na obrázku například kalkulátor) a modální dialogy (u Microsoftů dodnes nepochopili, jak je dělat správně).

Modální dialog, který lze jen potvrdit

Většinu z vás by jistě v životě nenapadlo zmenšit si kalkulátor tak, aby bylo z okna vidět jen okénko s výsledkem. Když totiž zadáváte čísla a operátory z klávesnice, jsou tlačítka, na které myší cvakat nebudete, nepotřebná a nemusejí tedy na obrazovce "zaclánět". Jenže kalkulátor se ani na začátku třetího tisíciletí nechová jako většina dospělých aplikací, kdy okno jen rámuje obsah, kterým lze uvnitř okna libovolně posouvat.

Modální dialog, který je možné přemístit

No a modální dialogy jsou ta okénka, která když na vás "vyskočí", máte prostě smůlu a s oknem aplikace, která modální dialog vyvolala, nehnete ani o milimetr dokud modální dialogové okno nezmizí, i kdyby na tom, co je pod oknem aplikace ukryté, záležel váš život. Například zde na obrázku (dole) je to dialog pro uložení dokumentu. Stejně tak jako dnes, tak i v této verzi Windows nelze některé modální dialogy přesouvat a ani měnit jejich rozměry.

Dialog Save As..., pokud nevyhovuje cílový adresář, smůla

V této prehistorické verzi Windows nejsou ještě žádné vymoženosti, které by vám při práci se soubory a adresáři jakkoli usnadňovaly život: pokud nevyhovuje cílový adresář, musíte si správnou cestu vypsat sami ručně a to bez jediné chybičky (dnes již máme naštěstí k dispozici vynález, známý jako tlačítko [Procházet]).

dál už je nevystrnadíte

Pokud potřebujete nějaké okno odsunout, jste na tom stejně jako dnes. Vysunutí mimo obrazovku je možné jen kam to dovolí horní lišta.

Klávesnice

Klávesové zkratky a jejich funkce jsou už v této verzi Windows více méně stejné jako dnes:

• ALT/TAB - slouží k přepínání mezi úlohami, pokud je úloha minimalizovaná (příkazem Minimize), pak se po zastavení na její ikoně (po uvolnění kláves) okno aplikace obnoví do nemaximalizovaného rozměru a to i v případě, že bylo před minimalizací maximalizované.
• ALT/ESC - stejné jako ALT/TAB, ale v opačném pořadí.
• ALT/SHIFT/TAB - stejné jako ALT/ESC.
• ALT/mezerník - slouží k vyvolání roletového menu s povely Restore, Move, Size, Minimize, Maximize a Close (někdy i About...)
• ALT/ENTER - nedělá nic.
• TAB - přepínání mezi objekty okna (např. tlačítky)
• mezerník a ENTER na objektu - aktivace (např. stisk tlačítka)
• ALT - pokud je v aplikaci roletové menu, předá mu řízení (lze jej rozbalit, procházet jím šipkami a vyvolat některou z položek).
• ALT/podtržené písmeno v liště s menu - rozbalí roletové menu (například ALT/F - File)
• podtržené písmeno v rozbaleném roletovém menu - vykoná položku roletového menu (například S - Save)
• navigační klávesy a - při psaní textu fungují šipky, Home, End, PageUp, PageDown a jejich kombinace s CTRL (pohyb v dokumentu). Fungují většinou stejně, jako dnes.
• klávesy pro práci se schránkou - pro označování textu, kopírování do schránky, vyjímání do schránky a vkládání ze schránky fungují šipky se SHIFTem, kombinace CTRL/Insert, SHIFT/Delete a SHIFT/Insert, stejně jako dnes. Duplicitní klávesové zkratky CTRL/C, CTRL/X a CTRL/V nefungují.

Na prvním obrázku je vidět v rozbaleném roletovém menu další klávesové zkratky, mezi kterými je dodnes používané ALT/F4.

Kombinace kláves CTRL/ALT/DELETE není nijak ošetřena (tedy ani neexistuje něco jako správce úloh) a rovnou vyvolá reset počítače, stejně jako v předchozí verzi Windows.

ALT/TAB "dojel" na zastíněný kalkulátor

Během přepínání aplikací pomocí klávesových zkratek není zobrazen seznam aplikací (ikony a názvy) tak, jak to známe dnes. Pokud se při přepínání zastaví (při stálém držení kláves) na aplikaci, která "nebyla vidět" (byla zakrytá jiným oknem), zobrazí se z ní jen obrys a horní lišta s jejím názvem (viz obrázek).

ALT/TAB "dojel" na minimalizované Reversi

Pokud je aplikace minimalizovaná, zobrazí se na místě, které odpovídá umístění její ikony na ploše, název aplikace, což lze snadno přehlédnout (viz obrázek).

Pokud běží dvě aplikace a jedna je minimalizovaná a druhá ne, pak je-li ta neminimalizovaná ukončena, tak ta minimalizovaná se sama obnoví do okna.

Myš

Klik levým tlačítkem myši se chová tak, jak jsme zvyklí i dnes. Na ploše na ikoně aplikace vyvolá stejné menu jako ALT/mezerník. Lze jím i ikonu uchopit a přemístit na jiné místo. Nelze však stisknout na volné ploše a táhnout přes několik ikon a vybrat tak více ikon najednou. Pravé tlačítko myši nedělá nic (resp. nic jsem neobjevil).

Jen jedna z aplikací má nápovědu

Nápověda

Ač je to neuvěřitelné, jedna bezvýznamná aplikace nápovědu má a všechny ostatní aplikace nápovědu postrádají. Na obrázku je vidět, že ze spuštěných aplikací má nápovědu pouze PIF editor.

Výběr tématu nápovědy

Okno nápovědy. Je libo zvětšit? Proč? Zbytečnost!

Jak vidno, celá nápověda je jedna veliká modální tragédie. Číst si v ní jde špatně a vytisknout si jí nejde vůbec.

Customizace

Nebo-li přizpůsobení vzhledu a chování oken, má na starosti Ovládací panel, podobně jako dnes.

Ovládací panel

Akorát těch možností, jak něco změnit, přidat nebo ubrat je jen poskrovnu. Je možné nastavit čas, datum (na obrázku zakryto rozbaleným menu), rychlost blikání kurzoru a dvojklik. Dále lze přidat a odebrat tiskárnu a písma (pouze rastrová, TT jsou ve Windows až od verze 3.1). Lze nastavit, k jaké zásuvce je tiskárna připojena (LPT1/2/3, COM1/2, EPT, none) a též lze nastavit všechny běžné parametry sériové zásuvky (COM).

Nastavení barev

Nakonec pak barvy, šířku okrajů oken, zvuk (píp ano/ne), myš a národní prostředí.

Nastavení národního prostředí

Národní prostředí nabízí jen několik málo předem definovaných zemí (přesně 16) a oproti Windows 98 s pěti kartami, na kterých se nastavuje vše od A až po Z si Windows 2.03 vystačily jen s těmi nejzákladnějšími parametry.

Závěr

Z výše uvedeného vyplývá, že ani tato verze Windows nepřinesla uživatelům PC nic tak zásadně převratného a ani jim nijak zásadním způsobem neusnadňovala život, aby je přinutila hromadně opustit pohodlí Norton Commandera a přestat používat takové programy, jako dBase III, Lotus 123 a WordPerfect.

Poznámka:

Pokud jsem se zde zmínil o tom, že modální dialog zablokuje okno aplikace, která jej vyvolala a že je to špatně, pak bych měl uvést, jak by tomu mělo být správně.

Modální dialog je modální proto, aby aplikace nebyla uživateli dostupná po dobu jeho zobrazení. A okno aplikace také skutečně dostupné není. "No a co má být?", řeknete si. A v tom je právě ta chyba. Obsah okna aplikace dostupný uživateli být nemá, ale okno samotné, které aplikaci jen "rámuje" mu přístupné být může. Opravdu není ani ten nejmenší důvod pro to, aby si uživatel toto okno nemohl například "odsunout" stranou. Jenže on nemůže ani to. A to je to, co dodnes zřejmě nikomu z programátorů nedošlo.

Takže to by bylo prozatím o prvních verzích Windows vše.

Začátek tohoto povídání je pochopitelně na první straně.