SORD M5 Creative Computer

 

 

Prodejní ceny v Československu

(v osmdesátých letech)

Jak již bylo uvedeno, maloobchodní cena byla v ČSSR v Tuzexu stanovena na 1600,- TK. Za tyto peníze zákazník obdržel SORD M5 (s napájecím zdrojem a kabeláží), kartridž BASIC-I a dva joypady JP-5 (nikoli joysticky JS-5). Aby se M5 dal vůbec nějak rozumně využívat, bylo víceméně nutné investovat dalších 860,- TK do nákupu paměťového modulu EM-5 s rozdvojkou EC-5. Kolik stály v Tuzexu ostatní cartridge, to si nepamatuji a je klidně možné, že jsem to ani nikdy nevěděl. Každopádně ceny lze objevit v dobových tiskovinách a na www stránkách fanoušků.

Tuzexové ceny (co se mi podařilo vypátrat na Internetu):

 

Pro běžného řadového občana byly TK (bony) oficiálně nedostupné. Z tohoto a pochopitelně i mnoha dalších důvodů kvetl černý trh, kde se jeden bon v první polovině osmdesátých let minulého století prodával za 5,- Kčs. Ke konci osmdesátých let stoupla jeho cena až na 7,- Kčs, ačkoli státní směnný kurz pro občany s devizovým kontem byl 2,- Kčs za 1 TK (zdroj).

Prodejní ceny v Anglii

V roce 2018 se mi podařilo zakoupit dobové tiskoviny v angličtině (viz zdejší stránky Časopisy a Letáky), ve kterých jsou inzerovány jak samotný M5, tak příslušenství a hlavně software. Z toho si lze udělat jasnou představu o cenách CGL M5 ve Spojeném království v letech 1983/1984:

Moje útraty za M5

(do roku 1990)

Možná to někoho překvapí, ale od útlého mládí jsem si psal deník, do kterého jsem si zaznamenával různé události z mého života. Bohužel, né vždy ty nejdůležitější a už vůbec jsem si nezapisoval všechno. Proto v deníku není zaznamenáno mnoho událostí a detailů z mého mládí, které mi dnes přijdou jako celkem důležité nebo zásadní a musím je lovit z paměti. Tehdy pro mne asi zas tak zásadní nebyly. Třeba kolik jsem bral v práci peněz ;-)

Každopádně z pohledu tohoto tématu (ceny) je podstatné, že jsem si vedl seznam výdajů za elektroniku a oficiálních příjmů ze související činnosti. A mezi výdaji samozřejmě nechybí SORD M5 a jeho příslušenství.

Co je potřeba vést v patrnosti: pracoval jsem jako zaměstnanec průmyslového podniku a moje holá hrubá mzda byla 7,- Kčs za hodinu práce. Díky vícesměnnému provozu a občasné práci o víkendech, prémiím a osobnímu ohodnocení, se moje mzda vyšplhala postupně z 1790 Kčs čistého (nástupního platu v roce 1986) na asi 2200 Kčs čistého v roce 1990. Tyto informace bohužel zrovna v deníku zaznamenané nejsou, tak se mohu mýlit, ale tak nějak v těchto relacích se pohyboval můj oficiální příjem. Díky různým melouchům a kšeftíkům na kvetoucímu černému trhu, jsem měl kolísavý neoficiální příjem v řádech stovek korun měsíčně. A nepodstatná rozhodně není informace, že jsem bydlel u rodičů, takže jsem měl peníze prakticky jen pro sebe (rodičům jsem samozřejmě přispíval pětistovkou měsíčně na domácnost). Z tohoto pohledu utratit v krátké době po sobě 14 750,- Kčs za SORDa a černobílou televizi plus 12 500,- Kčs za HiFi věž, abych měl i magnetofon, tedy více než desetinásobek měsíčního příjmu, vypadá jako téměř holé šílenství. Ale tehdy mi to až tak šílené nepřišlo

 

A pro ilustraci finančních poměrů řadového obyvatelstva přibližně té doby je na obrázku výše dobová nabídka práce v Mototechně, kde je hodinová sazba manipulačního dělníka 8,- Kčs hrubého.

Cartridges neboli kartridže

Kartridže s jazyky BASIC, s programy FALC a Paint Designer a hrami nebyly po hardwareové stránce nic jiného, než destička s plošným spojem osazená pamětí EPROM, případně i SRAM (EM32 obsahovala DRAM), plus nějaký ten odpor a kondenzátor. Konektor se zasouval do slotu, který byl připojen přímo na sběrnici počítače.

Ну, вот и все

Tolik tedy k cenám za počítač, příslušenství a součástky, na po domácku vyráběné přídavné karty a periferie pro SORDa. V prohlížení stránek doporučuji pokračovat zde: Základní informace.